Vrby jsou neodmyslitelnou součástí naší krajiny, po staletí se podílejí na vytváření jejího obrazu zcela charakteristickým způsobem. Jejich obrysy na pozadí luk, pastvin nebo vodních ploch jsou nezaměnitelné s jinou dřevinou.
Na území České republiky se přirozeně vyskytuje 21 druhů vrb a 1 druh je považován za vyhynulý. Druhovou determinaci vrb ve volné přírodě někdy komplikuje jejich schopnost vzájemného křížení a vytváření hybridogenních druhů. Kdo se však nedá odradit zdánlivou „podobností“ vrb, brzy se vlastním pozorováním naučí rozpoznávat nejrozšířenější druhy a také porozumět jejich postavení v krajinných ekosystémech.
Několik nejběžnějších druhů často zarůstá volné plochy neobdělávaných vlhkých lokalit v zemědělské krajině a tak mohou milovníci přírody na svých toulkách pozorovat typicky uspořádané skupinky nevysokých bochníkovitých keřů vrby popelavé (Salix cinerea) nebo vrby ušaté (Salix aurita). Přírodní koryta vodních toků lemuje vrba košíkářská (Salix viminalis), nachová (Salix purpurea) a roztroušeně se vyskytující vrba trojmužná (Salix triandra). Ve vyšších polohách je pak vystřídá vrba šedá (Salix elaeagnos) nebo stromový druh vrba lýkovcová (Salix daphnoides). Říční naplaveniny osídlují převážně stromové druhy – vrba bílá (Salix alba), křehká (Salix euxina) nebo jejich kříženec vrba načervenalá (Salix ×rubens). Na kyselých zrašelinělých půdách se vyskytuje vrba pětimužná (Salix pentandra).
Na specifická stanoviště vlhkých a rašelinných luk jsou vázány vzácnější druhy jako vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides), rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), plazivá (Salix repens) a vrba černající (Salix myrsinifolia). Do této skupiny lze zařadit i vrbu bledou (Salix starkeana), která je však na území ČR pokládána za vyhynulou již několik desítek let.
Výjimkou v nárocích na trvale vlhkou půdu je vrba jíva (Salix caprea), která je typická výskytem na nejrůznějších stanovištích. Má schopnost osidlovat jak lesní okraje a příkopy, tak vysýchavé náspy a ruderální stanoviště.
Velmi zajímavé druhy vrb se nacházejí na několika málo lokalitách v českých horách. V Krkonoších a Hrubém Jeseníku je to naše nejmenší vrba bylinná (Salix herbacea) a vrba laponská (Salix lapponum), která v Krkonoších roste také jako S. lapponum var. daphneola. Pouze v Krkonoších můžeme vidět vrbu dvoubarvou (Salix bicolor) a pouze v Hrubém Jeseníku vrbu hrotolistou (Salix hastata). Na Šumavě je evidován výskyt vrby velkolisté (Salix appendiculata). V horských oblastech severní poloviny České republiky roste vrba slezská (Salix silesiaca).
V nárocích na množství vláhy v půdě a půdní reakci se jednotlivé druhy vrb liší, zatímco světlomilnost je společným znakem všech druhů. Dostatek světla je limitujícím faktorem jejich přežití a zdravého růstu. Tyto základní ekologické požadavky je třeba respektovat při projektování účelových výsadeb, krajinných prvků a při jejich realizaci.
Přehled druhů vrb podle hlavního účelu použití ve výsadbách najdete v sekcích:
